Duben 2010

Doplňování galerie

27. dubna 2010 v 9:37 | D.H.
Vážení návštěvníci blogu, postupně, dle svých možností, doplňuji jednotlivá fota obce. Tady chci upozornit, že převážná část jich byla pořízená v době, kdy již její existence končila. Může tak v některých případech vzniknout dojem, že to byla obec neupravená. Samozřejmě, že tomu tak nebylo. Z Tuchomyšle jsem odešla v r. 1964 a tak bohužel mi už některá fakta unikají. Budu proto ráda, pokud na fotce poznáte místo a příp. i majitele, když mi toto sdělíte, třeba v komentáři.
Galerii ještě doplním o další fotky, tak prosím o Vaši přízeň a spolupráci. Děkuje vám D.H.

Hasiči

7. dubna 2010 v 19:14 | D.H.
Hasiči patřili do mého dětství. Kromě ochrany majetku proti požáru nás děti zajímalo zejména stavění, hlídání a kácení máje. Byla to pro nás vždy událost, u které jsme jako děti nesměly chybět. Na maškarní průvod a legrácky jsme se nesmírně těšily.
     Hasiči měli také svůj dorost. Byla jsem u nich jako žákyně a záviděly jsme uniformy a zejména čepice - lodičky dorostenkám. Naše závodní úbory byly modré trenýrky a bílé tričko. Našimi vedoucími byli pánové Ledvina a Zemín a oslovovali jsme je bratře.  Příprava spočívala jak ve fyzické přípravě, tak i technické a teoretické. Trénovali jsme běh, slézání překážek, plazení, něco jako opičí dráha. V technické části jsme se naučili obsluhovat hasící nástroje a vést protipožární útok. V teorii pak jsme se naučili dávat první pomoc, použití správného hasícího média, chování při vypuknutí požáru.....Zásadní věci si pamatuji do dneška. Byla to od zmíněných pánů velmi trpělivá a záslužná práce, škoda, že jim už nelze poděkovat. Ale mají zde stále své potomky a ty jistě tato zmínka potěší.

Pionýři

7. dubna 2010 v 11:42 | D.H.
rok 1953
Jestli si dobře pamatuji, tak jsme byli prvními pionýry v Tuchomyšli. Musím však přiznat, že jsem na to tenkrát byla pyšná a ostatní určitě také. Bylo to v r. 1953, bylo nám cca 9 let a taková byla doba. Faktem je, že si nevzpomínám na pionýrské schůzky. Jen na akci, která snad ani nebyla jen pionýrská, a to na branný závod, který vedla paní učitelka Pangerlová, později provdaná Rybová a byla mistrem ( snad světa) ve skoku padákem a turnaj ve vybíjené, který vedl pan učitel Kaluha.  Byli to dobří učitelé.

Kostel a jeho okolí

5. dubna 2010 v 11:02 | D.H.
Tuchomyšl
Kostel v Tuchomyšli stál uprostřed návsi, asi 30m od našeho domu, a tak pohled z okna byl přímo na kostel a rybník. Poslední návštěvu kostela, kterou jsem já osobně zažila, byla asi v r. 1953. Pamatuji si, že jsme jako děti chodily tzv. "šlapat varhany".
     Okolí kostela bylo také středem našich dětských her. Mezi nejčastější patřila hra na "rajbošande" - na četníky a zloděje. Dodnes neznám význam slova "rajbošande". Nejaktraktivnější bylo však okolí kostela v zimě. To se mírný kopeček polil vodou a vzniklá dlouhá klouzačka byla středem zájmů snad všech dětí z obce a ve večerních hodinách i dospělejší populace. K tomu však byly potřebné ty "správné boty", tzv. křusky. byly to pevné kotníčkové boty na zavazování s  upevňující páskou přes nárt, ale hlavně,  měly tu správnou klouzací, koženou podrážku. Tyto boty se také používaly na připnutí bruslí - "šlajfek" a později jsme si na ně brusle i přišroubovali napevno. Jinak žádné oteplovačky, jen klasické tepláky, rukavice palčáky doma upletené, ale dobrodružných her a kamarádství jsme si užili snad více, než dnešní děti. Byly jsme děti otužilé , fyzicky zdatné a snad i kamarádství pro nás víc znamenalo. Rozhodně jsme se nečastovaly vulgárními výrazy, které tak často slyším od dnešních dětí. Protože opravdoví kamarádi či kamarádky si tak neříkají.